Reakce L. Dolníkové na článek Z. Vybírala, LN 11.3. 2010
(vyšlo LN, 18. 3. 2010)
Vážená redakce,
ráda bych reagovala na článek pana Vybírala a pokusila se předložit čtenářům několik zkušeností z mé praxe.
S terapií pevným objetím /dále jen TPO/jsem se setkala před šesti lety. Absolvovala jsem výcvik u paní Prekopové a mí kolegové vědí, že jsem vždy patřila mezi šťoury. A to, že děti nám v průběhu TPO plakaly (což je pro mnohé případy vskutku eufemismus) mě taky zrovna nenaplňovalo nadšením...
A tak jsem se s nadšením čerstvého absolventa psychologie pustila do výzkumu, jak vlastně děti TPO vnímají. Měla jsem vše, dle mého soudu, perfektně promyšlené... Vyhledala jsem si vzorek, sebrala anamnézy, s rodiči jsme uskutečnili TPO... až potud šlo vše skvěle dle plánu. Po roce jsem vyhledala rodiny a znovu se bavila s dětmi a jejich rodiči. A tady přišel kámen úrazu... rodiče již TPO dávno nepraktikovali a děti si na TPO prakticky nepamatovali. Zajímalo mě proč? Vždyť se zdálo, že nám to tak hezky funguje.... Odpovědi byly obdobné "tak nějak to nepotřebujeme". A skutečně stačilo pozorovat vzájemnou komunikaci mezi rodiči a jejich dětmi a začínalo mi svítat... Něco bylo úplně jinak.
Tak jsem přehodnotila svoje výzkumné závěry a začala odznovu. Další vzorek, další anamnézy.... a tentokrát jsem se zaměřila jaký má vliv TPO na výchovný styl rodičů. V současnosti ještě nemám dosbíraná všechna data a výzkum není ukončen, což mě v tuto chvíli mrzí, neboť vím jak máme rádi statististiku, která doloží to či ono, ale co mohu s rozhodností říci je, že TPO významně ovlivňuje rodičovský výchovný styl směrem k láskyplnějšímu, empatičtějšímu přístupu s důslednými hranicemi. Profesor Matějček by měl jistě radost. Nikdo z mé skupiny zážitek nevnímá jako negativní (i když mnohdy jako velmi náročný).
Chápu, že různé holding terpie mohou vnést do duší kritiků pochybnosti.... možná je uklidní vědomí, že většina práce s rodinou se odehrává na poli práce s rodičem (a to někdy i velmi dlouho). Vlastní TPO s dítětem je pak jen příslovečná třešnička na dortu - a pokud by k ní rodič nebyl dostatečně připraven, tak nenastane (alespoň ne pod naším vedením a vědomím). Mohla bych tu nadále popisovat jak konkrétně skutečně TPO probíhá, ale tady raději odkáži na knihu J. Prekopové "Pevné objetí - cesta k vnitřní svobodě".
Také věřím, že kdokoli z praktikujících žáků paní Prekopové dá všem zájemcům zodpovědné informace. Neházejte nás, prosím, do jednoho pytle s různými pokoutníky. To co popisuje pan Vybíral skutečně neodpovídá naší praxi. Škoda, že se k někomu nešel nejdřív podívat, aby si udělal svůj názor sám a nedal na informace z druhé ruky. Vznikly tak zbytečné pře.
Sama mám tři syny. Pevné objetí jsem v určitých obdobích (mezi 2 a 4 rokem) užívala se všemi hojně. Určitě nejsem perfektní matka a mám své chyby, ale vím, že i díky PO si mé děti v dospělosti řeknou "má matka mě (bezpodmínečně) milovala". A to si mnoho dospělých říct nemůže. Takže za sebe, bych PO přála všem dětem, které trpí nedostatkem lásky - i těm dnes již odrostlým.
Lenka Dolníková - psycholog a terapeut pevným objetím.
Reakce L. Dolníkové na článek Z. Vybírala, LN 11.3. 2010
(vyšlo LN, 18. 3. 2010)
Vážená redakce,
ráda bych reagovala na článek pana Vybírala a pokusila se předložit čtenářům několik zkušeností z mé praxe.
S terapií pevným objetím /dále jen TPO/jsem se setkala před šesti lety. Absolvovala jsem výcvik u paní Prekopové a mí kolegové vědí, že jsem vždy patřila mezi šťoury. A to, že děti nám v průběhu TPO plakaly (což je pro mnohé případy vskutku eufemismus) mě taky zrovna nenaplňovalo nadšením...
A tak jsem se s nadšením čerstvého absolventa psychologie pustila do výzkumu, jak vlastně děti TPO vnímají. Měla jsem vše, dle mého soudu, perfektně promyšlené... Vyhledala jsem si vzorek, sebrala anamnézy, s rodiči jsme uskutečnili TPO... až potud šlo vše skvěle dle plánu. Po roce jsem vyhledala rodiny a znovu se bavila s dětmi a jejich rodiči. A tady přišel kámen úrazu... rodiče již TPO dávno nepraktikovali a děti si na TPO prakticky nepamatovali. Zajímalo mě proč? Vždyť se zdálo, že nám to tak hezky funguje.... Odpovědi byly obdobné "tak nějak to nepotřebujeme". A skutečně stačilo pozorovat vzájemnou komunikaci mezi rodiči a jejich dětmi a začínalo mi svítat... Něco bylo úplně jinak.
Tak jsem přehodnotila svoje výzkumné závěry a začala odznovu. Další vzorek, další anamnézy.... a tentokrát jsem se zaměřila jaký má vliv TPO na výchovný styl rodičů. V současnosti ještě nemám dosbíraná všechna data a výzkum není ukončen, což mě v tuto chvíli mrzí, neboť vím jak máme rádi statististiku, která doloží to či ono, ale co mohu s rozhodností říci je, že TPO významně ovlivňuje rodičovský výchovný styl směrem k láskyplnějšímu, empatičtějšímu přístupu s důslednými hranicemi. Profesor Matějček by měl jistě radost. Nikdo z mé skupiny zážitek nevnímá jako negativní (i když mnohdy jako velmi náročný).
Chápu, že různé holding terpie mohou vnést do duší kritiků pochybnosti.... možná je uklidní vědomí, že většina práce s rodinou se odehrává na poli práce s rodičem (a to někdy i velmi dlouho). Vlastní TPO s dítětem je pak jen příslovečná třešnička na dortu - a pokud by k ní rodič nebyl dostatečně připraven, tak nenastane (alespoň ne pod naším vedením a vědomím). Mohla bych tu nadále popisovat jak konkrétně skutečně TPO probíhá, ale tady raději odkáži na knihu J. Prekopové "Pevné objetí - cesta k vnitřní svobodě".
Také věřím, že kdokoli z praktikujících žáků paní Prekopové dá všem zájemcům zodpovědné informace. Neházejte nás, prosím, do jednoho pytle s různými pokoutníky. To co popisuje pan Vybíral skutečně neodpovídá naší praxi. Škoda, že se k někomu nešel nejdřív podívat, aby si udělal svůj názor sám a nedal na informace z druhé ruky. Vznikly tak zbytečné pře.
Sama mám tři syny. Pevné objetí jsem v určitých obdobích (mezi 2 a 4 rokem) užívala se všemi hojně. Určitě nejsem perfektní matka a mám své chyby, ale vím, že i díky PO si mé děti v dospělosti řeknou "má matka mě (bezpodmínečně) milovala". A to si mnoho dospělých říct nemůže. Takže za sebe, bych PO přála všem dětem, které trpí nedostatkem lásky - i těm dnes již odrostlým.
Lenka Dolníková - psycholog a terapeut pevným objetím.